Když před pár dny Dana publikovala příspěvek Jak jsme zakládali, uvědomil jsem si, že se zakládání týká ještě jedna důležitá věc. A tou je synchronizace lidí. Možná se to bude zdát jako prkotina, ale nevěřili byste, jak je těžký sladit a zkoordinovat časový harmonogramy pěti lidí žijících v různých částech Moravy a Vysočiny. Je jasný, že každý z nás má jiné zájmy, starosti, povinnosti a nemůže/nechce se na ně vykašlat jen kvůli “školnímu projektu”. A sejít se na víc než tři hodiny v týdnu bylo ze začátku skoro nemožné. Buď jsme se nesešli všichni najednou nebo pokud ano, tak většinou musel vždycky někdo někam odejít o něco dřív. Řešení všeho se tak protáhlo na neuvěřitelně dlouhé intervaly.

Naštěstí jsme ale začali využívat moderních technologií a většinu věcí řešit přes diskuzní fóra a ICQ a teď když se sejdeme, jsou to si myslím docela kontruktivní setkání (nechci říkat porady), kdy se nám daří vyřešit spoustu věcí, rozdělit si úkoly a to všechno za relativně krátkou dobu – jsme synchronizovaní :)

Teď, jen několik dní před zahájením vysílání zpětně uvažuju o tom, co jsme se za těch pár měsíců stihli už naučit. A samotnýho mě překvapuje, jak rychle je člověk schopnej se přizpůsobit okolnostem a metodou pokus-omyl se všechno naučit. Docházím k závěru, že ač je tahle metoda mnohdy bolestivá, je jedna z nejlepších jak si něco doopravdy efektivně vtlouct do hlavy.