Hůlkový řád zvukově

Tak je to tady! Definitivně potvrzeno! Zvuková forma vyjadřování se na netu prodělává vítězné tažení!

Vzpomínáte na vysílání na téma seriály? (Určitě bude za chvilku v archivu, tak si paměť budete moci oživit ;0). Mimo jiné tam byla řeč i o “věčném” internetovém komixu Hůlkový řád (Order of the Stick). Díl, který nám banda nadšenců kolem něj předložila v českém znění dnes, je naprosto výjimečný v tom, že má i svou zvukovou podobu. A to nejen mluvenou, ale i zpívanou (že bychom taky něco zhudebnili? balada o diplomkách? labutí píseň volného času? óda na notebook? hm hm ;0).

No nic. Každopádně na to mrkněte (dá se to říct o poslechu? zamávejte ušima?), stojí to za to. Je to vtipné, originální a dobře udělané.

http://oots.cz

Malá výstraha na závěr: nečekejte nic veselého a kdo jste měli v plánu číst předchozí díly nebo jste si oblíbili Roye, možná ten poslech ještě přehodnoťte…

 

Benefiční koncert i pro rodiny s roztroušenou sklerózou

Když už nemůžete poslouchat, alespoň si počtěte…

Včera se totiž uskutečnil níže zmiňovaný koncert, na nějž jsem vás zvala. Trochu rozhořčeně musím říct, že koho jsem nepozvala osobně, ten nepřišel ;0(. No nic, chápu, na sobotu večer člověk nemívá problém splašit nějaký program…

Nebyla bych to já, abych si trošku nerýpla: řekla bych, že jste o hodně přišli. Sál byl plný i bez vás a publikum, složené asi převážně právě z “i rodin s roztroušenou sklerózou”, vynikající – spontánní, otevřené, upřímné…

Přestože první část večera byla složená spíše ze střípků částečně amatérských tanečních a hudebních vystoupení, hereckých etud HaDivadla a rozhovorů s lidmi z nadací nebo s nemocnými roztroušenou sklerózou, uplynula příjemně a v atmosféře pozitivních emocí. Na ty pak v druhé části navázala Asonance, která se této akce zúčastnila již potřetí a pořádně si to užila (a my s ní ;0).

Bylo velmi příjemné zapomenout pro jeden večer na sebe a vlastní starosti a nechat se pohltit atmosférou naděje, radosti a sdílení. Člověk si tak nějak připomněl, jak příjemný pocit je to dávat…

 

Mizející zvuky

Pokud už jste slyšeli naše aktuální vysílání o jídle a máte stále chuť něco poslouchat, můžete si zavzpomínat… (popř. nechápavě kroutit hlavou)

http://data.idnes.cz/g/technet/mizejici_zvuky/flash.html

Já měla vždycky ráda zvuk psacího stroje, klávesnice už není to pravý A co vy?

 

Anketa pití

Jak dopadla anketa o pití, ve které jste mohli hlasovat?

Drtivá většina, to jest celých 11 lidí odpovědělo, že na přednáškách do sebe klopí vodu. Ať už balenou nebo z vodovodu, jeden se přiznal k závislosti na kofeinu, jeden k závislosti na čaji (já to nebyl, takže to sme vlastně dva), jeden člobrdík má rád instantní cosi z automatů a dva by radši umřeli žízní než by přišli o výklad profesorů.

Zajímavé je, že pivo a víno na přednáškách nepije nikdo, stejně tak juice (ten je asi moc drahej, že?) no a mlíko? To se mi nechce věřit, co takový ty jogurtový nápoje a kefíry? To není mlíko? Vy pokrytci

 

Pohled na sex IT odborníků

Jedna z našich spolužaček objevila při brouzdání sítí tuhle zajímavost:

Přenosové rychlosti

….a jelikož je zde řeč i o Kongresové knihovně, nemůžeme nález ignorovat. ;0)

 

Něco k fotoalbu

Milí návštěvníci, zvláště vy, kteří jste součástí KISK,

napadlo mě, že jsme vlastně nijak neuvedli ve známost fakt, že se v našem fotoalbu konečně objevily obrázky dokumentující letošní LibFFest i první výuku v jarním semestru.

Takže pokud se chcete podívat na předávání vzácných sošek pro filmové tvůrce i na následnou neformální společenskou akci, která byla velmi úspěšná (a to tolik, že asi jedinými neknihovníky v natřískané hospodě byly číšnice), zavítejte do našeho fotoalba.

Jinak, za sebe musím říct, že jsem si vás měla příležitost prohlédnout z pohledu vyučujícího a tvářili jste se vesměs přátelsky, takže to bylo příjemné setkání – děkuji ;0). Jestli se na sebe chcete podívat, jak vlastně vypadáte “z druhé strany”, mrkněte taky do alba.

Jo, a ty fotky podivínů sklánějících se nad sraženými stoly s kartičkami v ruce, tvářících se jako generálové v průběhu bitvy, pocházejí z tradičních Herdenů. Jste-li milovníky deskovek a přidružených záležitostí, ozvěte se, nebo si rovnou přijďte zahrát.

 

E-books a jejich čtečky

Jeden kamarád ze střední mi dnes položil zajímavý rešeršní dotaz: “Nevíš, kde by se daly stáhnout e-books od Kinga?” Myslel tím Stephena Kinga a já si nejdřív říkal, že asi to nebude tak snadný a pokud něco objevím, budou to buď jen úryvky abstrakty nebo anglické verze knih.

K méme velkému překvapení jsem objevil server, kde jsou na stažení desítky ba snad i stovky e-books ze všech možných žánrů a naprostá většina z nich je v češtině. Úžasný! Jenomže jako u všeho je zde jedno veliké ALE. Jak elektronické knihy číst? Na PC? Nuda, únavné, nepříjemné, oči ničící, nepohodlné a další a další adjektiva se dají vymyslet. Na notebooku? Platí většina z předchozích snad jen, že můžete ležet v posteli, ale pořád je to dost nepohodlné třeba na cestu vlakem, busem atd., kde potřebujete výdrž a pokud nemáte kam píchnout notes do sítě tak s výdrží je to na štíru. Nejlepší varianta jsou takzvané e-readery neboli čtečky elektronických knih. Od samého začátku e-books už jich vzniklo poměrně dost, ale skutečná revoluce se odehrála až při vzniku takzvaného e-ink (elektronického inkoustu). Ten v podstatě funguje na principu jednoduchého zobrazení textu pomocí elektrického impulzu do mikrokapslí které změní svoji polohu a místo bílé zobrazují černou. Toto zobrazení vydrží do té doby než je kapslím zadán další impulz (otočení stránky) a ony změní svoji konfiguraci. Má to tudíž tu obrovskou výhodu, že spotřeba baterií je nula nula nic. Tloušťka a vůbec celková velikost zařízení s e-ink je taky velice sympatická a fakt, že display není podsvícený protože podsvícení prostě nepotřebuje je taky plus. Text je čitelný i na slunci a vůbec je t odokonalá hračka. ALE… ano, zase to ALE. Pořád ještě móoooc vysoká cena a hlavně, v ČR se neprodávají.

Jedním z prvních, kdo s e-readerem na principu e-ink bylo SONY. Jejich Reader Digital Book je elegantní gadget se skvělými technickými parametry. Je mu vytýkána jen poněkud malá podpora. To je všeobecně platné u všech e-readerů. Většinou je to přirovnáváno k tomu, že iPod by byl jen další velmi průměrný MP3 přehrávač kdyby Jobs nepřišel s iTunes. nevím, zde nemohu soudit. K iPodu mám poněkud averzi a iTunes jsou pro mě jen otravnou utilitkou nutnou pro nainstalováni QuickTime playeru.

Osobně si ale myslím, že kdyby SONY případně další výrobci e-readerů rozjeli lepší kampaň, spousta lidí by tyto nové možnosti uvítala a využila. Papírová kniha je sice papírová kniha, ale možnost nosit celou svou bibliotéku v jednom zařízení, jehož baterie vydrží na otočení 7500 stránek, je lehké, skladné, příjemně se z něj čte, nebolí oči a můžete si jej vzít prakticky kamkoli je alespoň pro mě obrovské plus a byl bych ochoten do této technologie investovat.

Celou problematiku velice dobře popisují tyto dva články:

http://www.marigold.cz/item/ctecky-elektronickych-knih-ebook-readery-v-roce-2007

http://www.whitenoise.cz/node/54

 

Špatné zprávy

Tak mě dnes potkaly dvě špatné zprávy a nemůžu se o ně nepodělit, protože se týkají i našeho rádia… No, jedno je zpráva a jedno je takový tvůrčí postřeh…

Takže tou špatnou zprávou je to, že hudba nebude…bohužel, ani v případě, že nikdo z nás nechce na vysílání autorské hudby vydělávat, poplatkům zprostředkovaným Intergramem se prostě nevyhneme. Takže tímto zdravím Intergram i všechny zákonodárce, kterým to přijde v pořádku (toto je čistě můj soukromý rozhořčený názor, který se nemusí shodovat s názory Libry či kohokoli dalšího…). (Vzhledem k předchozí závorce je asi zřejmé, jakým gestem je pozdrav doprovázen.)

No, a negativní postřeh: pokusily jsme se s Janou natočit malou anketku na téma: “co je na studiu nejlepší a co nejhorší”. Přestože nám to přišlo jako téma, ke kterému je radost se vyjádřit, ukázalo se, že našim stydlivým kamarádům a kolegům to tak nepřijde. Táži se proto veřejně: “Budete nám někdo odpovídat na anketní otázky, nebo tu rubriku můžeme zrušit?” Chceme tu být pro vás, ale i s vámi…ale v tom nám, sakryš, musíte pomoct!

 

Daylight Map

Fascinující věcička, dovedl bych koukat celý den a hypnotizovat kužel noci, aby se už konečně přesunul víc na sever a aby se tady prodloužil den. Když jsem poprvé tuhle stránku zapnul, v ČR už byla tma, ale já fascinovaně zíral na východní pobřeží Španělska, kde bylo pořád ještě světlo a přitom je to jen takovej kousek od nás. Jo, vy nevíte, o čem to mluvím, že? Tak koukejte na: DaylightMap

 

Synchronizace

Když před pár dny Dana publikovala příspěvek Jak jsme zakládali, uvědomil jsem si, že se zakládání týká ještě jedna důležitá věc. A tou je synchronizace lidí. Možná se to bude zdát jako prkotina, ale nevěřili byste, jak je těžký sladit a zkoordinovat časový harmonogramy pěti lidí žijících v různých částech Moravy a Vysočiny. Je jasný, že každý z nás má jiné zájmy, starosti, povinnosti a nemůže/nechce se na ně vykašlat jen kvůli “školnímu projektu”. A sejít se na víc než tři hodiny v týdnu bylo ze začátku skoro nemožné. Buď jsme se nesešli všichni najednou nebo pokud ano, tak většinou musel vždycky někdo někam odejít o něco dřív. Řešení všeho se tak protáhlo na neuvěřitelně dlouhé intervaly.

Naštěstí jsme ale začali využívat moderních technologií a většinu věcí řešit přes diskuzní fóra a ICQ a teď když se sejdeme, jsou to si myslím docela kontruktivní setkání (nechci říkat porady), kdy se nám daří vyřešit spoustu věcí, rozdělit si úkoly a to všechno za relativně krátkou dobu – jsme synchronizovaní

Teď, jen několik dní před zahájením vysílání zpětně uvažuju o tom, co jsme se za těch pár měsíců stihli už naučit. A samotnýho mě překvapuje, jak rychle je člověk schopnej se přizpůsobit okolnostem a metodou pokus-omyl se všechno naučit. Docházím k závěru, že ač je tahle metoda mnohdy bolestivá, je jedna z nejlepších jak si něco doopravdy efektivně vtlouct do hlavy.